Ve věku nedožitých sedmdesáti let zemřel nejslavnější a nejúspěšnější maďarský soutěžní jezdec Attila Ferjáncz. „Čabajka“ startoval pravidelně na obou našich nejvýznamnějších soutěžích, kde se utkával především s Leo Pavlíkem. Na svém kontě má vítězství z Rallye Bohemia i Barumky. Během své třicetileté jezdecké kariéry posbíral nespočet domácích titulů a dvakrát vybojoval bronzovou příčku v mistrovství Evropy.

Sběratel titulů

Ferjáncz studoval strojní průmyslovku. Když se na nábřeží Dunaje před školou konala jízda zručnosti, půjčil si otcův Wartburg 311. Traduje se, že se ve voze porouchala převodovka a slalom musel dokončit na zpátečku. Přesto zajel nejrychlejší čas ze všech. Psal se rok 1964 a do dvou let už měl dvacetiletý mladík na kontě svůj první titul mistra Maďarska ve třídě do 1000 ccm. Do konce aktivní kariéry posbíral v jednotlivých třídách a celkovém hodnocení celkem 29 titulů maďarského šampiona. Vyhrál 26 domácích soutěží a tři závody do vrchu. Poslední vavříny získal v roce 1990, ale ještě v padesáti letech bojoval o přední příčky za volantem Renaultu Mégane Maxi. Ostatně jeho jméno je spojeno především s vozy značky Renault.

Vyslanec socialistického tábora

Attila Ferjáncz se brzy vydal do zahraničí. Už e svých 20 letech startoval poprvé u nás na legendární Rallye Vltava. V roce 1967 zapůjčila francouzská značka Renault nejlepším jezdcům socialistických zemí soutěžní Renaulty 8 Gordini a jeden exemplář získal i Ferjáncz. S populární „osmičkou“ dominoval na domácích tratích a začal se prosazovat také na mezinárodní scéně. Dalším krokem vpřed byl silnější Renault 12 Gordini s pohonem předních kol, se kterým vyhrál Rallye Zlaté písky v Bulharsku, započítávanou do ME. Tovární Alpina A110 1800 po Thérierovi mu příliš štěstí nepřinesla, víc mu sedl Renault 17 Gordini. Největší úspěchy znamenal příchod modelu Renault 5 Alpine. Dominoval na všech třech nejvýznamnějších maďarských soutěžích a poprvé se prosadil i u nás. Při premiérovém startu na tehdy ještě gottwaldovské Barumce v roce 1978 obsadil druhou příčku.

Souboje s Leo Pavlíkem

U nás na konci sedmdesátých let závodil s Renaultem 5 Alpine pod hlavičkou JZD Slušovic Leo Pavlík a oba jezdci spolu svedli celou řadu dramatických soubojů. Typickým příkladem byla Rallye Škoda 1979 v Mladé Boleslavi. Ačkoliv Pavlík jel s „pětkou“ teprve třetí soutěž, Maďara porazil a obsadil stříbrnou příčku. Český jezdec byl úspěšnější i v dalším duelu na Barum rally, kde Ferjáncz ve snaze vrátit mu porážku urazil kolo. Prvního českého vítězství se Attila Ferjáncz dočkal až v roce 1982 za volantem Renaultu 5 Turbo.

Další éra vzájemných soubojů Ferjáncz vs. Pavlík nastala v roce 1987, kdy oba přezbrojili na vozy Audi Coupé Quattro. A tentokrát se karta obrátila. Zkušený Maďar, který měl za sebou desítky startů v soutěžích po celé Evropě, měl životní formu. Pavlíkova audina naopak zlobila, mechanici se potýkali s padáním řemene posilovače řízení.

Ferjáncz vyhrál se svým žlutým vozem v barvách cigaret Camel Bohemii i Barumku a do třetice přidal i vítězství na Rajdu Polském. O rok později ztratil Pavlík na domácím hřišti hned v úvodu 4 minuty defektem pneumatiky a „Čabajkovi“ porážku nemohl vrátit. Ferjáncz obsadil druhou příčku za suverénním Wittmannem.

Závěr bohaté kariéry

Na sklonku osmdesátých let musel Attila znovu změnit značku. Tentokrát usedl za volant Lancie Delta 4WD, se kterou se u nás představil naposled na Barum rally 1990 (3. příčka). Po změně poměrů a ztrátě silného sponzora se Ferjáncz stáhl na domácí tratě a startoval jen sporadicky. Ale ještě ve svých 50 letech dokázal vyhrát domácí Esztergom rally (Ford Escort RS Cosworth). Po odchodu do jezdeckého důchodu se stal předsedou maďarského autoklubu MNASZ.

Všechny použité fotografie pocházejí z archivu Barum Czech Rally a za jejich poskytnutí redakce RALLYLIFE.cz děkuje.

Sdílet

O autorovi

Komentáře